Rok 1968 byl nejtragičtější na českých silnicích. Nejvíce bylo srážek s letící kulkou!

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.

Místopředseda KSČM Stanislav Grospič pomocí alternativních faktů vysvětlil, proč při bratrské pomoci v roce 1968 zemřelo kolem stovky lidí. Stali se obětmi dopravních nehod, nejčastěji nedali přednost letící kulce, čímž došlo k srážce. Při připočítání všech obětí se tak rok 1968 stává rokem s největším počtem obětí silniční dopravy. Nová fakta zažehly diskuzi také mezi odbornou veřejností, zda by náboje neměly být vybaveny bezpečnostními prvky na ochranu chodců.

V cenzurovaných historických záznamech psanými odborem propagandy StB tak můžeme najít několik důkazů, kdy došlo ke smrtelným dopravním nehodám, během srpnového průvodu vojsk varšavské smlouvy. Například pan Ladislav Novák údajně bez rozhlédnutí vstoupil do vozovky, po které se v té době pohybovala střela vypálená ze samopalu sovětského vojáka. Střela již neměla šanci srážce zabránit a tak zasáhla pana Nováka do zátylku a způsobila mu zranění neslučitelná se životem. Další incident se stal po osmé hodině v Brně. Zhruba čtyřicetiletá žena, jejíž totožnost se nepodařilo zjistit, byla sražena tankem, zatímco v druhém patře rodinného domu vařila oběd.

Záznam o smrtelné dopravní nehodě při srážce s kulkou. Pan Novák byl na místě mrtvý, kulce se nic nestalo.

Obětí jedné z nehod se stal pravděpodobně i mladý Stanislav Grospič. Co se mu přesně stalo, zůstává záhadou. Taktéž o incidentu neexistuje žádný oficiální záznam, ale následky si zřejmě nese dodnes. “Kdykoli, když pana Grospiče slyším mluvit, je nad slunce jasné, že je to duševní mrzák. S takovýmto stupněm by dozajista dosáhl na invalidní důchod,” nechal se slyšet primář Fakultní nemocnice v Motole Jan Léčitel. Grospič může zároveň parkovat i na místech pro invalidy, díky štědrému daru pana Rychlého. “Když jsem ho slyšel mluvit, poslal jsem mu svou parkovací kartu. Možná nemám obě nohy, ale ještě nejsem na tom tak špatně jako on. Snad mu možnost stání na kriplech ulehčí život,” řekl naší redakci pan Rychlý. Několik neziskových organizací už oznámilo sběr víček na Stanislava Grospiče. Obzvláště ceněná jsou víčka buďto rudé barvy, nebo pocházející z třešňových nápojů. Ne všechny reakce jsou ovšem soucitné. Námi oslovený veterinář Luboš Pes zase uvedl, že ideální by bylo Grospiče utratit, jelikož se evidentně trápí.

Grospič se již nemusí obávat, že nezaparkuje. Údajně parkoval na kripla už dříve.

Fakta, která nyní vyplavala na povrch nedávají spát dopravním expertům. Ti nyní diskutují o případné regulaci střeliva. “Je evidentní, že kulky jsou nebezpečné a dokáží zabíjet, mělo by dojít k jejich regulaci ideálně na celoevropské úrovni,” myslí si dopravní expert Petr Dopravník. V budoucnu by tak náboje mohly být vybaveny systémy známých z aut jako ABS, systémem ochrany chodců, nebo nouzovými brzdami. Uvažuje se i o omezení maximální povolené rychlosti ve městech na 50 km/h.

Komunisté mnohdy zpochybňují i označení invaze či okupace. “Jednoduše by se to dalo vysvětlit na příkladu, když vám fotr rozmlátí držku, protože ho serete. Je to v rodině, a proto se to nepočítá,” vysvětluje nelibost označení předseda KSČM Vojtěch Filip. Vysvětlena byla i přítomnost tanků. V nich údajně vojska varšavské smlouvy vezly humanitární náklad jako všeobecně nedostatkový toaletní papír, konzervy, nebo třeba banány. Vyjmenované komodity nešlo dopravit nákladními automobily, ne protože by jich byl nedostatek, jelikož komunismus nefunguje, ale naopak díky pracovnímu nasazení sovětských dělníků jich bylo, až příliš mnoho. Tím pádem ucpaly silnice a musely být nasazeny tanky a jiné obrněnce, které kolony vozidel s nakládanými okurkami objely přes těžko přístupný terén.


 

Post Author: Mᴀʟᴄᴏ

Tenhle medailonek je v rekonstrukci. Omlouváme se za zvýšenou úroveň hluku.