Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
V nebývalých nesnázích se ocitli takřka všichni čeští výrobci pervitinu. Od těch nejmenších bytařů, kteří při špatném mixu občas vyletí oknem, až po sofistikované skupiny, které svým vařičům stanovují přísnější normy než na montáži Fábií ve Škodovce. Tradiční české výrobce vlastnící označení Klasa totiž začala vytlačovat konkurenční látka z Mexika. Smažky se proto naléhavě obracejí na Evropskou unii, aby buďto na mexické piko uvalila clo, nebo českým vařičům poskytla dotace. Údajně je v sázce národní identita a dlouholetá tradice.
Zprvu smažky uspořádaly crowdfundingovou kampaň na parkovištích nákupních středisek, nádražích a v blízkosti turistických atrakcí po celé republice. Výtěžek chtěli použít k uhrazení cesty do Bruselu a zpět, aby mohli celou situaci Europoslancům popsat naživo z očí do očí. Jejich snaha se však nesetkala s pochopením a na terénní pracovníky byla několikrát přivolána policie. Naštěstí se důsledným a pečlivým vybíráním peněz z vozíků u Kauflandu vybralo dost peněz alespoň na doporučený dopis. Další problémy vyvstaly při sepisování dopisu. Ukázalo se totiž, že i když si průměrná fetka dokáže spočítat kolik má platit za 1,35 gramu a matematiku tak ovládá na výbornou, s psaným projevem je to již o něco těžší.
Text dopisu byl tedy vyhotoven vystřihováním celých slov ze včerejších novin, která byla skládána do celých vět. O obsah dopisu se s námi podělil předseda Asociace lidských fritéz, pan Bořivoj Vysmažil. “Už máme sice označení Klasa, ale chtěli bychom, aby nás uznávali tak nějak celoevropsky. Požádali sme teda o Chráněné zeměpisné označení pro Český perník. Taky sme je požádali, estli by nešlo něco udělat s těma bengama, co nám furt klepou beranidlama na dveře. To taky zvyšuje cenu, když furt stěhujete varnu, nebo dáváte inzerát na pracák, že sháníte kuchaře,” posteskl si Vysmažil. Malým výrobcům by také pomohlo uvolnění léků, které se k výrobě pervitinu používají. Jejich převoz se totiž v mnoha případech pro malé producenty nevyplatí. Ti poté vaří se ztrátou, ale vaření je pro ně hobby, proto v něm pokračují, i když je jejich varna nevýdělečná. Čeští pikaři přitom už jednu žádost o dotaci do Bruselu podali. Chtějí v Orlové vybudovat muzeum pervitinu a zároveň město prohlásit Evropským městem pika. Takováto investiční akce by měla pomoci městu a snížit rekordně vysokou nezaměstnanost, která Orlovou dlouhodobě trápí.
I kdyby smělý plán na získání podpory z Bruselu nevyšel, pikaři věří, že český konzument zůstane věrný domácímu produktu. “Naše pikovařičství má tady v Česku tradici. Nejvíc varen v přepočtu na hlavu, nejvíc závislých dětí nebo třeba prestižní smažící workshopy. O práci na černo by přišlo strašně moc lidí. Distributoři, kuchaři, fešáci, co nám vozí suroviny z Polska. Naše ekonomika by šla do hajzlu jak zdravotní stav členů naší asociace,” doufá ve světlejší zítřky Vysmažil. Čeští konzumenti jsou navíc zvyklí na poctivý český pervitin říznutý omítkou a bůhvíjakým bordelem. Šňupání čistší látky z Mexika by mohlo konzumentům ublížit, shodují se odborníci napříč spektrem – od vařičů, přes lékaře až po výrobce pracích prášků.
Do budoucna by chtěli v rámci projektu “Piko do škol” dostat pervitin i na základní školy, kde by měl nahradit nezdravé mléko, které neodpovídá pamlskové vyhlášce.
Hele, tuhle reklamu tvůj adblock nezachytil:
