Steve Jobs si byl pochopitelně vědom, že jeho iOS je něco úplně jiného. Uvedení iPhone mohlo dopadnout buď skvěle, nebo úplně blbě. Nic mezi tím. Každopádně si byl jist, že, ať tak nebo tak, to bude jedinečný zážitek. Proto si nasmlouval u operátorů něco, co v té době nemělo obdoby. Tím spíše na poměry v České republice. A to včetně Vodafone, který je chronicky háklivý na jakýkoliv zásah do brandu a vzhledu prodejen, odstínu žluté v žárovkách nevyjímaje.
Oltáříky s jablečným přístrojem vypadaly velmi podobně, jako tento s iPhone 4Tak například hudba, kterou na prodejnách slyšíte, je z alba Tisíc největších šlágrů, které uslyšíte v obchoďácích nebo ve výtahu a playlist za nemalé peníze spravuje externí firma, která tu a tam nějakou písničku vykopne a nahradí ji jinou odrhovačkou. Pak si samozřejmě můžete zvolit, která kategorie písniček se bude přesně přehrávat, ale nic, co není v databázi se jednoduše pouštět nesmí. Respektive ani nejde, protože „závadné“ skladby nahrané ani nejsou. Volně přeloženo cokoliv, co je v playlistu je OK za jakýchkoliv podmínek, což je zřejmě důvod, proč se po Brněnské Olympii uprostřed srpna rozléhaly vánoční koledy a regionální manažer se u toho usmíval s naprosto křivým a neupřímným úšklebkem a druhého dne najednou koledy v playlistu nebyly a nahradilo je dvanáct skladeb, co si zrovna znuděně broukáte, když sedíte na hajzlu a zapomněli jste si s sebou vzít telefon. Taky na prodejně nikde nenajdete nástěnné hodiny, protože my, prodejci, jsme tady pro naše zákazníky prostě pořád, pokud je teda zrovna otevřeno. Představa Vodafonu, jak by to mělo na prodejně vypadat, byla jednoduše přesná, ale poměrně flexibilní, pokud šlo o prachy. Typickým příkladem byl i Apple. Do prostoru prodejny si nechal postavit vlastní pultík, na kterém se nacházel testovací vzorek první generace iPhone a informační materiály plných rozzubených amerických úsměvů. No… pultík. Spíše takový oltářík pro vyznavače Applu. Přesně pro ty, ze kterých si mainstream dělá srandu, protože mají stejné manýry jako vegani nebo ekoaktivisti. Prostě ti, co vám přemotivovaně strčí pod nos nový a lepší způsob života, a když ho odmítnete, prokousnou vám krční tepnu. Bylo to takové to místo, kam chodíte zapalovat vonné svíčky, modlit se ke svému božstvu, zpovídáte se prodejci ze svých hříchů, žerete hostie jako tatranky a vyměňujete si přátelské pohledy s každým, kdo se přišel na relikvii svatého Jobse podívat.
Pamatuji si, že společně s iPhonem Vodafone uváděl ve stejném měsíci i první telefon s Androidem. Google v té době s Applem poměrně hodně spolupracoval. Vyměňovali si společně informace, a vlastně i patenty a technologie, což se projevovalo například tím, že první iPhone měl stejný Google bar, jako dnes najdete v každém Androidu. Také tam byla předinstalovaná aplikace YouTube, která v té době už pár měsíců Google patřila. Nakonec se Apple s Googlem rozkmotřili po tom, co Jobs zjistil, že přeochota Googlu pramení z důvodu budování konkurenční platformy operačního systému pro mobilní telefony. Tím prvním, co Google s Androidem ukázal, byl Magic. Pamatuji si, že měl takovou tu kuličku, co jste na antikvariátních noteboocích mohli používat jako myš, a z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu jste měli při používání pocit, že po klávesnici honíte klitoris. Z nějakého důvodu byla na telefonu i přesto, že měl telefon dotykový displej, z čehož mi vychází, že Google hned od začátku nastartoval poměrně agresivní strategii a chtěl do telefonu narvat co možná nejvíce, jen ať je to prostě lepší. Použitelnost byla v tomto případě druhotná, ale to byl ostatně problém i prvního iPhone.
Tak třeba iPhone spoléhal na to, že udělá revoluci mobilních telefonů bez toho, aby na to byl zbytek světa připraven. Představte si, že uprostřed týdne v nějaké naprosto nezapamatovatelné datum (ze kterého by Cimrman docela určitě radost neměl) vystoupí před občany americký prezident a oznámí jim, že vláda navázala diplomatický kontakt s mimozemšťany odněkud z Betelgeuse a několik týdnů probíhá vyjednávání ohledně výměny studentů pod záštitou projektu Erasmus. Část populace zákonitě musí zachvátit panika. Zástupci této části začnou matlat hovna po zdi a dělat podobné šílené věci, které se jednoduše vymykají obvyklému měřítku normálnosti. Tuhle roli si přisvojili Nokia a BlackBerry. A pak jsou tu uživatelé, kteří se rozdělí do tří skupin. Část populace si udělá transparenty s textem „VÍTEJTE“ a půjde s nimi mávat před Empire State Building, protože už ze Dne nezávislosti víme, že tam se s talířem objeví. Druhá část si zase udělá transparenty s textem „TÁHNĚTE, ZRŮDY“ a půjde s nimi umlátit ty vítačské zmrdy s transparenty „VÍTEJTE“. Třetí část bude mít sice nejméně zástupců, ale je neméně důležitá, protože obvykle slouží jako katalyzátor. Třetí část si totiž natáhne na sebe cosplay ET mimozemšťana a vyrazí mezi tenhle rozvášněný dav bez toho, aby měli jasnou představu o tom, jestli je lidi před Empire State Building dříve ušlapou, nebo umlátí transparenty „TÁHNĚTE, ZRŮDY“, a to bez ohledu na to, jestli k budově mimozemšťané v létajícím talíři skutečně dorazí. Rozhodně je to ale informace, nad kterou nikdo nemávne rukou, protože se ho nijak nedotýká.
Steve Jobs tohle přesně udělal. Sice v menším měřítku, ale udělal. Polovina Ameriky přišla s názorem, že potřebují nový telefon. Problém byl v tom, že infrastruktura mobilních vysílačů nebyla připravena na to, že by se přes ni měl v budoucí době – horizontu řekněme několika týdnů – zvýšit datový tok v řádu tisíců procent. Ruku na srdce, operátoři s něčím takovým nepočítali ani se svojí nabídkou. Stalo se tedy to, že AT&T, který měl s Apple výhradní smlouvu o prodeji iPhonů, zaregistroval obrovský příliv nových zákazníků lačnících po iPhonu a jeho skvělých multimediálních vlastnostech připojených k internetu, ale kapacity operátora to nedovolovaly. Jednak je na tom ještě dnes Amerika s vysílači mnohem hůře, než Česká republika a je poměrně normální, že máte lány kopců, kde nechytíte zhola žádný signál, druhak vysílače které existovaly, zažívaly situaci, kdy se k nim zákazníci AT&T s mobilními telefony doslova shlukovaly, čímž snížili efektivitu vysílače k nule. Třetím problémem je, že v té době AT&T fungoval na GPRS/EDGE.
Apple tohle vyřešil tím, že druhá generace uměla pracovat s 3G. Pamatuji si ty reklamní panely hlásající slávu mobilnímu telefonu s nejrychlejším připojením k internetu, které katapultovaly prodeje iPhone 3G k výšinám, a všichni majitelé starších iPhonů první generace získali pocit, že potřebují koukat na videa na YouTube rychleji. AT&T jel stále na GPRS/EDGE a ještě pár let s tím nehodlal něco dělat, protože byl plně zaměstnaný přepočítáváním dolarů.
Přiznám se, že nejen proto mi byl Google Android ze začátku sympatičtější než Apple, který přece jen z mého pohledu koketoval více s vírou než skutečným technologickým zázrakem – tedy v porovnání s Google. Google se na druhou stranu chlubil tím, že zákazníkům přinese otevřený mobilní operační systém, a telefony nebudou tak drahé, protože nebudou chtít licenční poplatky. Že je něco špatně jste pochopili hned, když spatřil světlo světa první Android, který měl nachlup stejnou cenovku jako Apple. Ano, mamon zvítězil. Přesto to byl stále Android, kterému jsem v té době věřil více. Koneckonců Mac měl v té době jen skutečný fajnšmekr (čti flexující zmrd), a ze své podstaty a rezistenci vůči manipulaci nevěřím někomu, že je něco dobré jen proto, že má načančané video a tvrdí mi, že je to dobré. Ale znal jsem Google. Miliony lidí v České republice znají Google. Dokonce jsem v té době napsal i recenzi, kde jsem iOS a Android srovnával, a Android odtud vyšel jako neohrožený vítěz, což se nesetkalo s pochopením té části vedení Vodafone, kterou jsem do té doby ještě nestihl nasrat, protože to nezapadalo do jejich smluvní propagandy s Applem a jejich oltáříky na prodejnách. A tenhle postoj mi vydržel skoro rok, než jsem dostal na testování iPhone 3GS a všechno bylo najednou jinak.