Českým dezolátům se konečně podařilo bezpečně vysvětlit demokracii a svobodu slova bez toho, aby ohrožovala jejich zájmy. Demonstrovat smíte, můžete řvát, mávat vlajkou, nadávat politikům do sviní a požadovat demisi vlády. Má to ovšem jeden drobný háček. Musíte demonstrovat proti té správné vládě. Pokud totiž protestujete proti té současné, stáváte se automaticky zahraničním agentem, teroristou, případně podezřelým majitelem předplatného České televize. Svoboda projevu je samozřejmě nedotknutelná. Jen by bylo vhodné, abyste ji přestali zneužívat k projevování vlastních názorů.
Demonstrace na Staroměstském náměstí proti změnám financování veřejnoprávních médií proto vyvolala v řadách vládních příznivců značné rozhořčení. Tisíce lidí přišly hájit nezávislost České televize a Českého rozhlasu, zatímco vládní představitelé se jim snažili vysvětlit, že nejlepší způsob, jak zajistit nezávislost médií na politicích, je svěřit jejich financování přímo do rukou politiků. Což dává zhruba stejný smysl, jako kdyby únosce se samopalem vysvětloval rukojmím, že právě on je jejich jedinou zárukou bezpečí. A kdo nesouhlasí, toho zastřelí.
V davu se objevil také Filip Turek, který si zjevně spletl demonstrace. Původně totiž zamířil na shromáždění podporovatelů vlády, které souběžně pořádali komunisté pod heslem "demonstrujeme proti demonstraci". Jejich protestní akce však skončila předčasně poté, co se dvojčlenný organizační výbor dostal do konfliktu s vlastní transparentovou výbavou. Soudružce Prokšanové byl nejprve odcizen transparent, následně rozlomen o hlavu a oba účastníci se raději přesunuli na Letnou, kde je podle Prokšanové „pro nás místa dost“. Nutno dodat, že pro dva komunisty je místa dost prakticky kdekoliv, včetně telefonní budky.
V Turkově případě tedy nešlo o žádný politický obrat. Zmocněnec pro potírání Green Dealu jednoduše nedokázal rozlišit, na koho se mává a komu se hrozí pěstí. Jeho orientační smysl ostatně zná pouze dva pokyny: „Přidej plyn“ a „Uhni, chudáku“. Když zahlédl transparent „Ruce pryč od médií“, vyhodnotil jej jako protest proti obtěžování věštců a dalších šarlatánů a s nadšením se připojil.
„Pak vytáhl z igelitky jogurt. Nejdřív jsem myslela, že má jen svačinku,“ popisuje jedna z účastnic následující události. Turek se však zjevně rozhodl oprášit svůj oblíbený sport, vrh mléčným výrobkem na kulturní památku.
Mnohem záhadnější byla přítomnost Miroslava Ševčíka, který šel podle všeho opět pouze náhodou kolem. Ševčík má ostatně pozoruhodnou schopnost náhodně procházet místy, kde se právě demonstruje, zasahuje policie nebo vyskytují televizní štáby. Tentokrát údajně hledal nejkratší cestu k tramvaji, kterou si z neznámých důvodů vytyčil přímo středem politického konfliktu. S demonstranty prý neměl vůbec nic společného. Pouze s nimi sdílel prostor, čas a přibližně nula názorů.
Jeho poklidnou procházku však přerušil Jaroslav Foldyna. Ten si měl dlouhovlasého Ševčíka při pohledu zezadu splést se ženou a v rámci svého osobitého pojetí galantnosti ho strhnout hákem k zemi, kde mu pěstmi upravoval ještě několik vteřin fasádu. Když zjistil, že napadeným není žena, nýbrž ekonom, zůstal poněkud zaskočen. Celou záležitost následně označil za nedorozumění a vysvětlil, že nešlo o napadení, ale o výměnu názorů. Ševčík si údajně výměnu příliš neužil, protože se mu nepodařilo žádný názor vyměnit. Přišel pouze o brýle.
Mezitím se do debaty vložila Společnost pro obranu svobody projevu, která zastřešuje Český svaz dezolátů. Pro své příznivce uspořádala anketu, v níž měli rozhodnout, zda demonstrace proti současné vládě představují legitimní projev občanské nespokojenosti, nebo pokus o teroristický převrat.
Otázka zněla: „Souhlasíte s tím, že když demonstrujeme my, máme pravdu, zatímco když demonstrují oni, jde o sabotáž a terorismus?“
Na výběr byly dvě odpovědi: „Ano“ a „Rozhodně ano, postřílet.“
Výsledky ukázaly, že česká vlastenecká scéna je v otázkách demokracie mimořádně jednotná. Proti terorismu se vyslovilo sto procent hlasujících, přičemž několik účastníků požadovalo také zákaz voleb, protože při nich hrozí, že by někdo mohl volit nesprávně.
Anketa se věnovala rovněž ochlokracii, jejíž význam však organizátoři raději nevysvětlovali. Diskuse pod příspěvkem se proto změnila v improvizovaný filozofický seminář, jehož nejvýraznější osobností se stal Daniel Vávra, kovorytec, herní vývojář a samozvaný prorok digitálních polopravd.
Vávra usoudil, že ochlokracie znamená vládu lidí se selským rozumem. Skutečnost, že tento pojem ve skutečnosti označuje vládu davu, případně lůzy, byla odmítnuta jako další pokus akademických elit zesměšnit veřejnost se selským rozumem pomocí cizích slov.
Česká demokracie tak konečně dostává jasná pravidla. Protestovat proti vládě je základním občanským právem, ovšem pouze tehdy, pokud je u moci někdo jiný. Když chceme ovládnout média, chráníme jejich nezávislost. Když se média brání, jde o organizovaný puč. A když na náměstí vyrazí deset tisíc lidí s opačným názorem, nejsou to občané, ale teroristická buňka placená Sörösem, a je jich jediný cíl, je udělat z Prahy druhou Paříž, a vidět ji v plamenech.
Demokracie a svoboda slova jsou tedy nově stejně zneužité termíny jako vlastenec. Je tu jen pro někoho, a jen někdy.
