Délka textu: Článek přečtete zhruba za 7 minut.
Kuriózní nehodu vyšetřovali uplynulý víkend dopravní policisté Olomouckého kraje. Na dálnici D35 došlo totiž k vážné kolizi litosférických desek, které zastavily provoz komunikace na příští dva roky.
„Vše má pochopitelně svoje klady i zápory,“ svěřil se během dnešní tiskové konference ministr dopravy a průmyslu Karel Havlíček. „Tak například je nyní možné díky sražení obou desek absolvovat trasu ze Svitav do Ostravy za hodinu a půl, namísto původních dvou hodin. A to celé bez toho, abychom nějakým způsobem investovali do zkvalitnění vysokorychlostních silnic,“ míní Havlíček, který byl v posledních letech kritizován například za četné případy lobotomie, kterou si řidiči způsobili dloubáním v nose na nerovné vozovce. „Jako nevýhodu momentálně vnímáme fakt, že se nám dálnice na několika místech srazila zhruba o osmdesát kilometrů. Ale zase ušetříme na benzínu a naftě,“ dodává jedním dechem ministr dopravy, který z pohledu ministra obchodu vidí vlastně hlavně pozitiva. Jen se musí nechat dálnice opravit a nad nově získanými trhlinami a kaňony udělat skokánky. To uvítala zejména dálniční policie, která už několik let marně škemrá o to, aby mohli s policejními vozy provádět podobné psí kusy, jako tomu je například v německém dokumentárním seriálu Kobra 11. Během nudné směny je tak jakákoliv dálniční nehoda doslova darem z nebes. Srážka litosférických desek, přičemž zřejmě ani jedna neměla řidičský průkaz ani dálniční známku, je pak zážitek na celý život.
O poznání menší radost má pohraniční policie. „Asi to nikomu nedochází, ale jen za tento víkend se Česká republika srazila o dobrých osmdesát kilometrů. Naše účetní Maruna spočítala, že za čtvrt roku by naše země klidně mohla připomínat kosočtverec,“ vyjádřil naší redakci své obavy major Zeman, který hlídkuje pohraničí v Orlických horách už od šedesátých let minulého století a kterému se přes noc ztratilo na půl tuctu hraničních kamenů. „Celé je to divné. Kameny jsme nakonec k polednímu našli asi čtyřicet kilometrů od původních hranic. Pečlivě seřazené tak, že kopírovaly původní tvar hraniční čáry. Ale proč by to někdo dělal?“
Podobný zážitek popisuje i pohraničník Baťa ze Zlínska. Přes noc se ve městě tenisek na náměstí Míru objevil hraniční kámen ze Žiliny. „Jako dopiče, co tím kdo jako sleduje?“ projevil rozčarování nad novou dominantou Zlína Baťa. „Včera to tu ještě nebylo, a dneska to tu ochcává kdejaký čokl!“ Ani Baťa nedokáže s jistotou určit, proč se hraniční kámen z téměř čtyřicet kilometrů vzdálené Žiliny objevil právě ve Zlíně. Tím spíše, proč by se s ním někdo tahal.
Světlo do problematiky vnesl možná Karel Buzola z pražského Kartografického a reprodukčního ústavu, který v posunutých hraničních kamenech a srážkou litosférických desek vidí jasnou spojitost. „Obávám se, že jsme na pokraji nové války o území,“ tvrdí Buzola. „Je dost možné, že se tak děje už nějakou dobu, ale nikdo si toho zatím nevšiml. Má teorie je, že nám Slovensko a Německo tajně po nocích přesouvají hraniční kameny. Vždy jen o pár metrů, aby to nikomu nebylo divné. Tím samozřejmě vzniká tlak na litosférické desky, ale když hranici posunete jen o pár metrů, vznikne jen mikrotrhlina. A těch je na dálnicích plno. Ruku na srdce, dokud vám výmol neurazí kolo, nedělá s ním nikdo nic. Co se ale stane, když Německo i Slovensko posunou hranice za jedinou noc každý o čtyřicet kilometrů?“ ptá se sám sebe Buzola, který zná odpověď i přesto, že jsme ji nepotřebovali. „Někde se ten tlak prostě musí uvolnit,“ doplňuje Buzola.
Naše redakce zároveň připomíná čtenářům, že to není poprvé, kdy se zrovna Slovensko pokouší obsadit část České republiky. Naposledy to bylo Brno, které je ale zbytku republiky u prdele, takže to nikdo neřešil. Když i Slovensko zjistilo, že v Brně krom falické sochy Miloše Zemana dohromady nic není a za provoz města by více platilo než by jím získalo, stáhla se slovenská armáda, složená ze dvou maskáčovaných fabií, kombajnu a žebřiňáku taženého mulou, zase zpět na civilizovaný dálný východ.
„Já jsem jako každopádně zděšen,“ nechal se mimo záznam slyšet major Zeman. Podle jeho tvrzení mělo totiž hranice střežit na sedm tisíc dobrovolných ženistů z řad posluchačů Ortelu, po zuby ozbrojených vidlemi a neudržovanými zuby. Přesto si však tito samozvaní ochránci hranic nechali za jedinou noc zeštíhlit republiku o osmdesát kilometrů a nikdo s tím podle všeho nehodlá nic dělat.
