Po nějaké době jsem měl to štěstí cestovat na víkendovou chatu károu a ne vlakem. Těšil jsem se na několik nesporných výhod, které cesta autem bezesporu má. Jako třeba to, že se v zimě v kupé vlaku neúčastním experimentu s vytvořením ekosystému permafrostu a naopak v létě nepřipravuju anglickou snídani na rozpáleném odkládacím pultíku.
Začnu zmíněním skutečnosti, že zbytek výpravy nepovažoval Felcedes jako spolehlivý způsob dopravy. Zní to až komicky, ale alternativou byla pistáciová Fabia v plynu, bez výfuku, prahů a odpojeným čidlem oleje. Druhou károu byl Fiat. K tomu se nemá cenu vyjadřovat, snad jen poznamenat, že s tím chtěl fešák jet do Jeseníků na letních pneu. V záloze pak čeká Megane v kupé s lehce vyfukující přední pneumatikou. Inu, co si budem. Tohle vypadá spíš jak volba aut do FlatOutu, než doprava na chatu do Jeseníků.
Kdo by to byl čekal, v pátek začalo dle předpovědi sněžit. "Nenene, to je v pohodě, to roztaje," neztrácel optimismus fešák s Fiatem na letňácích. S jeho skálopevným přesvědčením, že on jízdu na sněhu se záporným vzorkem zvládne, nemohlo nic otřást. Nejspíš v sobě viděl Paula Walkera, jak si na Fiata narve plameny, sport potahy z Lidlu, na Alze koupí chiptuning, zavaří turbo a celou cestu tou svojí předokolkou prodriftuje. Cítil jsem morální povinnost ho upozornit na to, že s tímhle přístupem to otočí na střechu hned na parkovišti, nebo zůstane do jara někde ve škarpě. On i Paul Walker nakonec skončil jako zapomenutý kus prasete na grilu. Nehledě na to, že i já jsem do Felceratti zainvestoval a koupil zimní gumy. Sice jsou z vrakáče a hnily tam bůhvíjak dlouho, ale 7mm vzorek je 7mm vzorek. Naštěstí jsem úspěšný a pud sebezáchovy funguje. Rally na letních gumách se konat nebude.
Než se těsnat na zadních sedačkách kupéčka se psem, radši fasuju špunty do uší, zalívám je betonem a sedám do Fabie, která zní jak kdyby ji někdo mocně chipnul minimálně na 200 kW. Počítám, že nás nejpozději na druhém semaforu na závod vyzve prorezlá audina v TDIčku. Po třech minutách jízdy ztrácím 80% sluchu. Zastávka v Mekáči je vyloženě vysvobozením. Akorát sýrovka začíná až od pondělí. Kurva.
O pár chvil a hodně hranolek později vyjíždíme z Ostravy. Ani ne po pěti minutách začne řvát kontrolka hladiny vody. "Nenene, to je v pohodě. To mi tu takhle svítí. Bratránek to špatně opravil." Na tohle neexistuje argument, prostě tomu musíte věřit. Nebo můžete jít po svých. Po chvíli přestává foukat horký vzduch a vnitřek auta smrdí jak kdybyste smažili řízky na okeně. Hned nato ručička ukazující teplotu vody odletěla směrem k ISS. Rozhodli jsme se teda dát pauzu. Na rychlostce. V odstavném pruhu.
Nádobka na kapalinu prázdná jak moje kapsy před výplatou, motor zcákaný jak štětka po gangbangu a my stojíme uprostřed vánice někde v prdeli. Vzhledem k tomu, že v autě se nachází jen jedna vesta, musíme si ji půjčovat, když se chcem jít vychcat. Naštěstí ji dostávám jako první, protože jsem pověřen veledůležitým úkolem. Narvat někam za nás trojúhelník. Jakoby to při viditelnosti osmi pikometrů pomohlo. S vědomím, že se už nikdy nemusím vrátit, protože mě buď srazí kamion, zapadnu do závěje, nebo založím novou kolonii jako ve Frostpunku se vydávám do neprobádaných oblastí. Zpětně uvažuju, že tenisky nejsou do sněhu úplně nejlepší nápad.
Po hodině, kdy mi mrznou prsty, necítím je a na Mohsově stupici tvrdosti překračují diamant přijíždí záchrana. Megane v kupéčku, který je stavěný pro dva lidi. Ted nás tam je 5 a pes. A vyfukuje se nám pravé přední kolo. Ona ta jízda Felcedesem nezní zas tak špatně, co?