Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Praha – Česká politika se opět ocitla na hranici vědy, spirituality a černého humoru. SPD oficiálně oznámila, že na pražskou kandidátku nasazuje Jaroslava Baštu. Ano, toho Jaroslava Baštu, o němž se veřejně tvrdí, že už nějakou dobu není mezi námi. Podle hnutí Tomia Okamury ale “není vůbec podstatné, zda je Bašta fyzicky živý, důležité je, že jeho myšlenky stále straší českou politiku”.
„SPD vždycky nabízela něco mezi snem a noční můrou. Bašta je prostě symbol. Když může být mrtvý kůň ve sklepě symbolem věčného přátelství, proč by mrtvý kandidát nemohl být symbolem věčné opozice?“ vysvětlil Okamura na tiskovce, zatímco se tvářil, že nikdy neslyšel o pietě.
Bašta jako Schrödingerův kandidát
Otázka, zda je Jaroslav Bašta skutečně mrtvý, se stala největší záhadou české volební matematiky od dob, kdy Andrej Babiš počítal sečtené a nesčítané hlasy v prezidentské volbě. Vědecké kruhy prý zatím nejsou schopné poskytnout jasnou odpověď. „Pokud neotevřeme rakev, nevíme, zda je Bašta mrtvý nebo živý. On je v superpozici obou stavů, což je pro SPD ideální: živý má hlas, mrtvý má kult,“ uvedl k situaci doktor Schrödinger z vídeňské univerzity, který byl omylem přizván jako expert na volební strategie hnutím SPD, protože si mysleli, že má fašistické kořeny.
Stejně živý jako při volbě prezidenta?
Komentátoři se shodují, že je vlastně jedno, zda Bašta dýchá, nebo jen tiše hoví. Během prezidentské volby byl totiž stejně politicky „živý“, jako dnes – tedy nijak. „Je to skoro jedno. Bašta tehdy vypadal, jako by mu na tiskovkách právě utíkal život z těla. Teď už je jen o krok dál,“ glosuje situaci jeden z politologů, který si nepřeje být jmenován, protože by se po něm mohla začít vozit celá SPD volební dodávkou.
Nový trend: mrtví na kandidátkách
SPD ale tvrdí, že nasazení Bašty je jen začátek nové politické strategie. „Mrtvý kandidát se nemůže znemožnit, neudělá trapný rozhovor a nepotřebuje diety na státní rozpočet,“ shrnul výhody volební manažer hnutí.
Jde vlastně o přirozenou inovaci fenoménu mrtvých duší, které se doposud využívaly jen k tomu, aby se v seznamu voličů objevilo dostatek hlasů pro „správnou“ stranu. Tentokrát ale SPD posunula laťku: nestačí mít mrtvé u uren, teď je třeba je rovnou posadit na kandidátku. Že je mrtvý (asi) i samotný kandidát, je úplná novinka – průlom, který by mohl zásadně změnit volební marketing nejen v Česku, ale i v celém středoevropském hřbitovním regionu.
Politika mezi urnou a urnou
Situace kolem Bašty staví českou demokracii před dosud neřešené dilema: je možné hlasovat pro člověka, který už dávno hlasovat nemůže? Voliči SPD to ovšem neřeší – těm stačí, že je na plakátu známá tvář a že Okamura slíbí, že mrtví se do ČR budou vracet jen legálně.
Jak to celé dopadne, zatím nikdo neví. Jedno je ale jisté: česká politika právě objevila nový rozměr – dimenzi, kde mezi „být“ a „nebýt“ existuje ještě jedna mezistupeň: „kandidovat za SPD“.
