Úřad práce se inspiroval u korporátů. Začne vyhlašovat nezaměstnance měsíce

S rostoucím počtem ukrajinských levných pracovních sil stoupá i nervozita části populace, která sama sebe označuje jako „Češi, co maj sami málo“. Právem se obávají, že by na ně nemuselo zbýt už žádné pracovní místo, neboť trh práce začíná být zasycen. Aby úřady práce nezaměstnané motivovaly k nalezení jejich práce snů, začaly tento měsíc zveřejňovat ocenění nezaměstnance měsíce, které má odměnit ty vůbec nejsilnější rezistentní kusy, které jsou naprosto neschopné pro samostatnou práci. „Věříme, že vedle rekvalifikačních kurzů budou ocenění nezaměstnance měsíce žádanou součástí sívíček našich klientů,“ domnívá se Kateřina Pracná, která má celý projekt pod palcem.

„Kurvy sou to,“ míní pan Kubák z Českého Krumlova, který jako první v České republice převzal ocenění nezaměstnance měsíce. Stejně jako tisíce dalších notoricky nezaměstnaných i on vnímá jako zásah do práv, aby přišel cizák, který neumí ani slovo česky a našel si práci, ve které dokáže setrvat déle než dva dny včetně víkendu. „Teď mi seberou práci, kde bych se možná udržel, a zítra mi třeba přeberou ženskou, kdybych nějakou měl,“ vyjadřuje své oprávněné obavy pan Kubák, který bere diplom nezaměstnance měsíce alespoň jako částečné zadostiučinění všech těch příkoří, které se mu v posledních letech marného hledání stabilního nezaměstnání dostalo.

„Toto je přesně ten modelový případ, kdy jednoznačně musí zasáhnout české úřady a zvýhodnit našeho občana před migranty,“ vysvětluje princip fungování projektu Pracná. „Prioritou je, aby našli stabilní práci spoluobčané, kteří mají tu smůlu, že už musí i několik let sedět doma a snít o svém ředitelském křesle, namísto toho, aby dostali příležitost stát se součástí produktivní populace. Bohužel, nabídky práce na generální ředitele, majitele koncernů a podobné lukrativní pozice se k nám dostávají jen velmi zřídka a ani zdaleka nenaplňují poptávku. Ocenění nezaměstnance měsíce je způsob, jak vylepšit životopis uchazeče o seznam neúspěšných pracovních nabídek, aby personální oddělení pochopilo, jak zoufalá je žádost o práci,“ míní Pracná, která očekává, že diplom pomůže panu Kubákovi najít konečně důstojnější nabídky práce, než je pípání zboží na kase v Kauflandu nebo smažení hranolek v Mekáči.

Nutno podotknout, že pan Kubák je skutečnou jedničkou v odolávání statusu nezaměstnance a jen to značí jeho pevnou vůli v čekání na tu pravou práci. Odborná komise se ze začátku přikláněla spíše na stranu pana Kuči z Havířova, který už dvacet let čeká na agenta Arsenalu, který v něm objeví skrytý brankářský talent. Naneštěstí pan Kuča podlehl lukrativní nabídce rozvážky pizzy, čímž se z nominace sám vyšachoval. Druhým v pořadí byl pochopitelně pan Kubák, který v seznamu ostatních nul neměl konkurenci. „Rozhodně není pravda, že bych se doma jen tak válel. Každý měsíc pošlu na všechny strany desítky životopisů, ale obvykle to prostě nedopadne,“ stěžuje si pan Kubák a ukazuje nám písemnou korespondenci s americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír, který mu namísto odmítnutí na inzerát hledající pilota raketoplánu napsal, že je to čurák a pokud je schopen do žádosti napsat, že se raketa řídí určitě podobně jako na Playstationu, měl by přestat čumět na Disney channel. Podobnými nevybíravými způsoby je přitom odbýván až nezdravě často, případně vypoklonkován bezprostředně po nástupu do práce, což se nezdravě podepisuje na psychice pana Kubáka.

„Věřím, že mi diplom nezaměstnance měsíce konečně pomůže. Když nevyšel kosmonaut, třeba vyjde pilot Formule 1,“ věří pan Kubák v lepší zítřky. „A kdyby ne, tak si těch diplomů nasbírám více. To by bylo, aby lidé konečně nepochopili, jaký skrytý talent ve mně dříme,“ uzavírá.