Amatérský mykolog našel v lese u Dukovan atomový hřib

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 7 minut.

Na srážky nebývale bohaté léto tvoří vrásky na čele zejména rozmazleným smradům školou povinným, kteří podle svých slov „tak hnusné léto nepamatují, a po dvou měsících školy si takovýto odpočinek jakože rozhodně nepředstavovali,“ a požadují odstoupení ministra životního prostředí, nebo alespoň anulování letních prázdnin jako takových. Najdou se ovšem i lidé, kteří jsou s nadprůměrnými srážkami spokojeni. Jsou jimi samozřejmě houbaři, stoupenci českého národního sportu, kterým deště střídající se s parným počasím hrají do karet, a teplé klima tak zvyšuje šanci na nalezení i více raritních hub. Jedním ze šťastných nálezců je i amatérský mykolog pan Kozák, který v listnatém lese poblíž elektrárny Dukovany nalezl atomový hřib.

Vlhké počasí a zvýšená radiace přeje růstu i méně obvyklých hub

„Mám takové zapadlé místečko, kam chodím na houby,“ přiznává Kozák, že prolézá dírou v plotě do zakázané zóny, kde se houbám nedaleko chladící věže díky zvýšené vlhkosti mimořádně daří. „Samozřejmě mám i jiná místa, ale tady mám jistotu, že když přijdu s košem, že ho taky naplním.“ Kozák měl prý i jiná místa na Vysočině, ale když vláda v průběhu letošního jara zakázala opouštět hranice obcí, kde mají občané zapsáno bydliště, lidi to pochopili jako impuls a začali courat po přírodě. „Co není rozdupané, to stihne vysbírat někdo přede mnou. Navíc, co teď skončil ten krizovej stav, všude je to samá píchavka a nedejbože, když na nějakou v příkopě šlápnu,“ popisuje pan Kozák svoje nepříjemností s místní kurvou a německým klientem, která mu po zmizení polobotky v řitním otvoru začala vyhrožovat likvidací prostřednictvím pasáka.

Organizované nájezdy houbařů se před vstupem do lesa řadí do rojnice. Samostatný mykolog má prakticky nulovou šanci na nálet houby v konvenčních lesích

„Na tohle už nejsem stavěnej. Aby mě Rusák naháněl po smrkovém lese… Tohle jsem si naposledy zažil ve třiaosmdesátým, když jsem utíkal do Německa, a tak nějak jsem doufal, že se to už nikdy nezažiju,“ vzpomíná Kozák, který má v levé lopatce jako památku stále tři broky a na holeni jizvu po kousnutí pohraničního strážníka na výměnném pobytu.

I to byl důvod, proč začal pan Kozák hledat houby na méně obvyklých místech. „Kupříkladu moje manželka dala pojmu pasivní houbaření úplně nový rozměr. Všeobecně je o ní známo, že je líná a nevytáhne nohy z postele, natož aby se mnou courala po lese a hledala houby. Když se mi jí konečně podařilo přesvědčit, objevil jsem na její patě farmu václavek. A bylo po vejletě a courání,“ vzpomíná Kozák. Jsou ale i místa, kde amatérský mykolog neslavil takové úspěchy. „Ne vždy totiž znamená, že když tam nikdo houby ještě nehledal, že by se tam mohly nějaké nacházet,“ vzpomíná Kozák, který hodnotí sběr hub na asfaltovém parkovišti před Kauflandem jako fiasko a promarněné dopoledne. „Vlastně to jediné, co jsem našel, byla houbička na nádobí, a ještě ji v tom křoví někdo použil místo toaletního papíru.“ Podobná zklamání tak vedla pana Kozáka, aby se nad situací zamyslel a přestal hledat houby tam, kde s největší pravděpodobností ani žádné nenajde.

Lesy u Dukovan mají díky chladícím věžím unikátní vlhkost a stupeň radiace, který není špatný ani dobrý. Prostě tak akorát.

O poznání lepší zkušenost měl však s hledáním v Boubínském pralese, kam se vydal počátkem srpna. „Už po nějakých dvou dnech chůze jsem začal ztrácet známky civilizace. Nastražené podpapíráky a obaly od brambůrek začaly pozvolna nahrazovat holubinky. Kozák hodnotí výpravu do pralesa jako úspěšnou, s ohledem na čtyřicet kilometrů pěší túry a časovou náročnost však jako poměrně neefektivní. „To Dukovany nebo Temelín… panečku, to je jiná situace. Zaparkujete si hned před plotem, vyhodíte pojistky, prostříháte si v něm díru a světlicí odeženete hejno zmutovaných šavlozubých veverek. Čekal jsem, že prostor u jaderné elektrárny bude nějak chráněn, ale vůbec. Jen pár kostí a volně pohozené vojenské výbavy. A TY HOUBY…“ pochvaluje si Kozák svůj tajný objevený plácek, který by prý bylo možné sklízet kosou do nůše. Navíc je zřejmě země díky nedaleké jaderné elektrárně skvěle prohnojená, a houby tak dosahují i několikanásobné velikosti, než je obvyklé. „A pak jsem to našel. Svítil tam na paloučku mezi obyčejnými hříbky jako Svatý grál. V lehkém letním oparu sálal teplem a zářil příjemně žlutooranžovou barvou. „Jen jsem si ho vyfotil, ale nevzal jsem ho s sebou,“ vysvětluje Kozák, který nechal atomový hřib netknutý na palouku. Kozák připouští, že ani ne tak proto, aby nechal přírodní raritu svému osudu, ale jednoduše proto, že mu atomový hřib přetavil houbařský nožík.

Střežená zóna kolem jaderné elektrárny oplývá čilým životem

Ředitelství jaderné elektrárny se k celé vzniklé situaci odmítlo vyjádřit. Poslalo však naší redakci stručnou zprávu, že bezprostřední blízkost kolem elektrárny je střežený pozemek a lidé by rozhodně neměli konzumovat houby, které neznají.


Hele, tuhle reklamu tvůj adblock nezachytil:

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu. Parzivalův (ne)soukromý Spotify playlist: https://spoti.fi/2YrcTIi