‚Mlátička‘ Ondráček spouští projekt integrace vysokoškoláků do zemědělství!

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.

Už je tomu téměř 30 let, co měl poslanec Ondráček naposledy šanci přetáhnout nějakého toho vysokoškoláka pendrekem. S pracovní krizí v zemědělství s tím spojenou integrací vysokoškolských studentů na polní práce, dostává Zdeněk Ondráček po letech znovu ukázat, co jde každému komunistovi nejlépe. Mlátit studenty a obilí. Proces integrace jsme sledovali společně s vysokoškolským studentem Janem Srnou, který se nikdy netrápil odporem k manuální práci a faktem, že má obě ruce levé.

Mlátit vysokoškoláky a obilí šlo komunistům vždy nejlépe

„Vždycky mě fascinovaly kombajny. Jak tak jezdí po poli a padaj z nich balíky slámy,“ sdělil nám ještě před odvodem Jan Srna. „Jako malej jsem chtěl bejt kosmonautem a taky popelářem. Nikdy jsem ale nepředpokládal, že bych se mohl živit těmahle. Rukama. Vždyť jsou obě levý!“ Jan Srna byl vybrán stejně jako tisíce dalších vysokoškoláků v České republice k pomocným pracím na poli. Řepková pole Agrofertu jdou totiž do květu, a kvůli koronavirové krizi je nedostatek pracovních sil, které by se postaraly o chemické ošetření před krtky, motýle, včele a jinými škůdci.

„Podívejte se, soudruh Babiš vlastní 80 % všech orných polí v České republice. Až si nás koupí všechny, je docela možné, že se do České republiky konečně vrátí zase plnokrevný komunismus,“ domnívá se bolševický poslanec Ondráček, který se zapsal do povědomí zejména pokusem o znárodnění Národní třídy v Praze. „Jako svému budoucímu stranickému kolegovi pokládám za nejvýše vhodné pomoci mu s obděláváním tradiční české plodiny, zlatého daru země, řepky.“

Podle zlých jazyků může za letošní špatnou sklizní stát mimo jiné fakt, že zemědělci nenechali nic náhodě a pro jistotu na zaře ani nezaseli.

Ondráček svůj záměr myslí navíc velmi vážně. Zrekapituloval svoji činnost v životopise a když usoudil, že za 50 let svého života manuálně pracoval všude všudy sedm měsíců, podal rezignaci na post poslance za KSČ a prohlásil se za vrchního drába Agrofertu. „Komunismus je především o dělnické práci. Budování cílů za lepší socialistickou společnost prací a ne o vysedávání v Poslanecké sněmovně“, řekl Ondráček doslova během loučení se svými kolegy.

Militantní sklony v sobě ‚mlátička‘ Ondráček nezapře. I na houby chodí v maskáčích. Hřiby podřezává zásadně v momentu překvapení.

„I mě přišel minulý týden povolávací rozkaz, který mě zval k agroodvodu,“ mává Srna před očima dopisem s obrázkem rudé hvězdy a logem „ANO, i ty budeš makat na poli!“ Jan Srna stejně jako tisíce dalších vysokoškoláků splnil kritéria k tomu, aby se stal dělnickou třídou a zaplnil tak díru nedostatkových vidláků. I on se hrdě hlásil ke kapitalistickým Chvilkám pro demokracii, což se ukázalo být v rámci výběru vysokoškolských studentů jako rozhodující faktor integrace. „Jako. Snažil jsem se jim vysvětlit, že já se na manuální práci nehodím. Dokonce mám boty se suchým zipem, protože jsem se ještě nedostal přes mašličku na tkaničce, ale bylo to marné,“ popisuje situaci Jan Srna. „Po pěti minutách přesvědčování ve vypolstrované místnosti, kde jsem byl jen já, Ondráček a obušek, však přesvědčil i mě.“

Mlátička Ondráček během demonstrací v roce 1989

„Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,“ glosoval pro přední česká média své verbovací úspěchy bývalý poslanec Ondráček, který svůj obušek pobitý hřeby familiárně pojmenoval jako Lucille. „Čeká nás všechny spousta práce. Přesto bych byl rád, aby vysokoškolští studenti pojali svoji práci na polích spíše jako letní tábor. Pracovní letní tábor. Ono jim těch pár měsíců bez internetů a Facebooků jen prospěje,“ domnívá se Ondráček.

„Nevím, kam nás vezou. Ten vlak nemá okna. Vyřiďte mojí mámě, že ji mám rád,“ napsal nám ještě Jan Srna, než se nadobro odmlčel. Zlomená SIM karta společně s rozdupaným mobilním telefonem byla nalezena o několik dní později na trati u Terezína.

 



Paralelní listy jsou nejlepší čtení na hajzl hned po složení osvěžovače vzduchu.
Dej stránce lajk a už nikdy se na něm nebudeš nudit!

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu.