Úvod knihy o manipulaci v dějinách i současnosti České republiky, která by měla vyjít příští tok na jaře.
Kdysi mi někdo řekl, že pocit inteligence je prvním stupněm debility. Taky jsem se od něj dozvěděl, že historie je prodejná děvka. OK, od učitele dějepisu na základní školy byste tyto závěry a vlastně ani slovník nejspíše nečekali, přesto jeho a další slova pokládám za poměrně důležitý survival pack do mého života. Chtěl bych mu za to alespoň symbolicky poděkovat.
Svět a celkově komunikace je pro mě stále velkou neznámou. Zkušenosti mi nejednou ukázaly, že když si myslím, že mám o situaci jasno, přijde v tu nejméně očekávanou situaci zvrat, aby mě tak nějak zasvětil do situace. Myslím si, že je to v rámci vlastní reflexe poměrně důležitý prvek. Jednak si člověk nikdy nesmí připustit, že je neomylný, a pak, tuhle knihu bych nepsal, kdyby byly věci takové, jako se na první pohled zdají.
Nikdy jsem tak úplně nezapadal. Nutno podotknout, že jsem se o to nikdy ani nesnažil. Nemyslím si, že je nutné koexistovat ve společnosti, se kterou niterně nesouhlasíte. Měl jsem v mládí tendence, které směřovaly poněkud doprava, ale i z téhle blbosti jsem nakonec vyrostl. Názorově se pokládám za centristu, ačkoliv je to nesnadný úděl. Polovina lidí mě obviňuje z toho, že jsem komunista, druhá z toho, že jsem nácek. A to i přesto, že ode mě nikdy neslyšeli jednou myšlenku, která by byla přímo levicová nebo pravicová. Zřejmě by bylo poněkud dlouhé rozebírat, proč je tomu právě tak. Každopádně jsem došel ke dvěma závěrům. Obrovské množství lidí vnímá politiku jako minci o dvou stranách. Buďto jste levičák, nebo jste pravičák. Nic mezi tím neexistuje. Také se domnívám, že tito lidé nedokáží správně identifikovat sami sebe. Mnoho (zejména debilních) názorů obou extrémů se jednoduše stírá. Pokud tedy v diskusi projevím nesouhlas se střílením migrantů u zdi, jsem automaticky označen za komunistu. Eventuálně za nácka. Záleží na tom, s kým se zrovna bavím a kým se cítí být můj oponent v diskusi. Proč tomu tak je? Dost možná proto, že více než polovinu populace pokládám za manipulativní idioty.
Dnes se za vlastence pokládá kdejaký buran. Což je vlastně strašně smutné, protože se tím stírá původní význam tohoto slova. Dnešní vlastenci dbají o to, aby do České republiky náhodou nevlezl migrant, přestože se každý uprchlík republice snaží vyhnout obloukem. Dnešní vlastenci mají jasno v tom, že největším polistopadovým arcikacířem je Kalousek, přestože dokáží vypapuškovat maximálně dva případy – obvykle padáky a státní dluh, a to přesto, že neznají žádné okolnosti. Dnešní vlastenci dbají o to, aby na naše hlavy padalo co nejméně chemtrails, takže ve volném čase běhají s pumpičkou po okolí a octem rozpouští mraky. Dnešní vlastenci mají jasno v tom, že Česká republika je ruská kolonie, a rozhodně nepatří do Evropské unie, nebo snad dokonce NATO. Dnešní skuteční vlastenci se stydí nazývat se vlastenci, a to je špatně.
Bavil jsem se před časem s fejkovým Jirkou Ovčáčkem, který se nebál nazvat problém pravým jménem. A to, že i já podporuji špatné vnímání vlastenectví, pokud tento termín používám nepřesně. Omlouvám se za to všem skutečným vlastencům, kteří nemusí nahlas křičet, že právě oni jsou slušní lidé. Byla to chyba. Slíbil jsem si, že budu pokrytce s křivým charakterem adorovat jako desoláty.
Pravděpodobně jste nejpozději teď zjistili, zda je kniha skutečně určena vám, nebo ji máte šoupnout zpět do police se slovy o vlastizrádci, na kterého také čeká kulka s vlastním jménem.
Dnes je 31. prosince 2019. Je mi 35, a nad touto knihou, kterou zrovna začínám psát, přemýšlím skoro rok. Zbývá jen poslední – název. Jak sakra chcete pojmenovat něco, co je spíše sbírkou osobních poznatků, poznámek a názorů? Jak pojmout tuto tvorbu, o kterou se u nás zřejmě nikdo ještě nepokusil? Jsem si jist, že ať tomu dám jakýkoliv název, za rok za dva se budu otáčet a sebe a říkat si, proč jsem to pojmenoval zrovna takto. Z poměrně krátkého seznamu mi nicméně už hodně dlouho vyčnívá Realm. Ten název se mi líbí, protože už sám o sobě určuje podstatu obsahu této knihy. Realm je říše svázaná určitými pravidly a velmi přesně odpovídá popisu sociální bubliny, ve které možná žijete právě i vy. Nebo máte třeba bublinu, která je velmi podobná. Nebo máte bublinu s úplně jinými fyzikálními zákony, ale prostě se dokážete přes odlišnost názorů přenést a číst dále. To vám je tato kniha určena, a tenhle Realm je můj.