Měsíc říjen byl u mě ve znamení naděje a velkých plánů. V práci jsme dohodli projekt, na kterém budu zpracovávat diplomku. S vedoucím práce jsme si dohodli plán práce a já tomu věřil více, než čtrnáctiletý investor z redditu kryptu. Netrvalo dlouho a já dostal facku, jak kdyby mě na přechodu sejmul kamion a mi se vysypala igelitka s rohlíkama.
Začátkem a základním stavebním kamenem každé diplomové práce je poděkování. V mém případě poděkování vedoucímu práce a Jiřímu Károvi. Teprve poté následuje sběr vzorků. Bohužel to nejsou takové ty vzorky vnucené násilím od horlivého prodejce při cestě nákupákem. Dříve jsem s vášní nenáviděl všechny ochutnávky a úplně nejvíce ty s novou příchutí Sýr a Křup. Veselou Krávu bych sundal pěstí. Ale po sběru vzorků na diplomku se můj názor změnil. Kdyby mi takhle někdo vnutil vzorky na diplomku a já za pět minut odcházel, žil bych skvělý život. Inu, bohužel.
Velice naivně jsem chtěl celý sběr vzorků řešit takovou gentlemanskou dohodou s zástupci výrobního úseku. Krásný, slušný email a osobní setkání s kávou z automatu. Cítil jsem se trochu jako pojišťovák od Partners, ale člověk holt občas musí potlačit svědomí. Když jsem po dvou týdnech nezískal jediný vzorek, začal jsem přemýšlet, co konkrétně jsem udělal špatně. Tedy kromě toho, že jsem šel na vysokou školu. A taky kromě toho, že jsem začal psát diplomku. Ano, v životopisu mám v zálibách kromě popíjení kávy uvedenu i sebetryznu.
Nastal tedy čas na změnu stylu ve stylu Realistů těsně předtím, než se propadli na smetiště politických dějin. Nebudu lhát, v ten moment jsem přemýšlel, že se sám nechám zkompostovat a přesunu se na smetiště nedostudovaných vysokoškoláků. Vytrval jsem jen kvůli tomu, že jít do praxe pouze s bakalářem je ostuda. Radši bych tvrdil, že jsem tři roky seděl kvůli vyloupené trafice, než abych přiznal, že jsem bakalář. Čili nedostudovaný vysokoškolák.
Zařídil jsem si krásný box vyhrazený na vzorky pro mou diplomku. Podepsal si ho, oblepil několika štítky se svým jménem, kódem projektu, popisem studované vady, a několikrát zvýraznil, že se jedná o zmetky určené pro diplomovou práci. Šlo o velice krásný box. Neodolal by mu ani člověk s emocionálním rozpětím čajové lžičky. Těhotné ženy při pohledu na můj box brečely dojetím. Kdyby měl kola, skákaly by do něj děti jako do dodávky s nápisem "Skiny do League of Legends zdarma". Další dva týdny byly bez výsledku. Třetí týden box zmizel. Beze stopy. I kdyby se spojily největší mozkovny na poli detektivek, Rychlé šípy a Scotland Yard, nenašly by ho. Pohřeb mého krásného boxu se konal o tři dny později.
Opět změna stylu. Již jsem nesehnal tak krásný box. Pouze box rozbitý. Pojmenoval jsem ho Václav Box ml. Před boxem jsem nechal natáhnout ostnatý drát, fotopasti a pro jistotu ho zamknul i do klece s blokovaným materiálem. Instrukce byly jasné, leč bohužel stále nedostatečné. Operátoři výroby se do zamčené klece nedostanou. To byl účel, nemohlo tedy dojít k únosu. Ovšem, můj skvělý plán narazil u ochoty dojít za paklíčem naší blokační klece, který by jim klec odemknul a oni by můj "miloušký vzolešek" hodily do Václava Boxu ml. To se psal listopad. Měsíc ve kterém jsem už chtěl lítat po laboratoři v děravém plášti a hrát si na fešáka, co rozumí tomu, co dělá a zkoumá účinky rozmrazování mandarinek v mikrovlnné troubě. Z celé situace viním Dana Peterku a nikoho jiného. Místo toho jsem akorát tak mohl brečet v blokační kleci vedle svého kriplboxíku. Skvělý.
Během léta vyjde:
1.8. - Jak jsem psal diplomku: Vánoční intermezzo
8.8. - Jak jsem psal diplomku: Velká únorová deprese
15.8. - Jak jsem psal diplomku: Destinace pracák
22.8. - Jak jsem psal diplomku: Ticho před bouří
29.8. - Jak jsem psal diplomku: Státnice