Jak jsem byl pasivní rodič na zkrácený úvazek

Už nepatřím mezi nejmladší. Seladon jsem nikdy tak nějak nebyl a holky jsem balil vždycky jen na můj řízný humor, který je ovšem značně spekulativní. Jakože jasně. Neoplývám ostrovtipem, díky kterému bych balil holky před záchodky otvírákem „sralas?“ (ale přiznám se, že mě vždy zajímalo, jestli na to nějaká pipina zareaguje kladně), ale pro jistotu v rámci mé nesnášenlivosti k ostatním lidem, beru v konečném důsledku za jakýsi zázrak, že mě spolužačka seznámila se svojí kamarádkou, na kterou jsme tak nějak v tomhle slzavém údolí zbyli. S manželkou se doplňujeme v mnoha směrech. Tak například ona je úchyl na Hvězdné války, já zase raději koukám na StarTrek. Ona žere nejraději salát, já si vystačím raději s flákotou masa. Já v noci chrápu, ona mlaská… Ona má vajíček asi jako slepice po sedmileté šichtě v klecovém chovu a mé spermie podědily moji vrozenou lenost ještě předtím, než se s nějakým vajíčkem setkaly. Což je důvod, proč místa ratolestí zaujaly naše dvě adoptované kočky. Letos máme naplánovaný druhý maraton umělého oplodnění, kdy si bude manželka dva týdny bodat jehly do břicha a já si to odbudu ukápnutím do kelímku, takže mě možná čekají poslední měsíce imaginární představy, jak skvělý rodič ze mě jednou bude.

To ovšem samozřejmě neznamená, že nemám v rodičovství určitou průpravu. Spolužačka, která nás dala dohromady, má totiž naprosto opačný problém. Před lety se dostala dokonce do novin, když poprvé otěhotněla, ještě jako ‘holka pod zákonem‘, takže velmi záhy nastartovala zářnou práci manažerky na mateřské, ale rozhodně ne dovolené. Částečně za to může fakt, že k tomu, aby otěhotněla, jí evidentně stačí záměna zubního kartáčku nebo neomyté záchodové prkýnko. Bezvýchodnost situace si před lety uvědomil i její manžel, který si jednoho krásného dne odešel koupit cigarety a už se nevrátil. Ale pokud vím, dokázal svůj problém dále eskalovat, protože má další tři haranty.

No. Aby rodinu uživila, našla si pár známostí. Ta, co jí drží asi nejdéle, a před pár lety to pro jistotu zpečetili i svazkem, je Portugalec, který se odstěhoval do České republiky, aby mohl v nedalekém Rakousku pracovat na jatkách jako řezník. Už podle tohoto strohého popisu vám musí být jasné, že je to charakter, do kterého se děti na první pohled zamilují. Pořídili si i pár dalších harpií, přičemž jedné jsem byl i za kmotra. Kouzelná holčička. Když se usmívá, vypadá jako Pennywise lákající do kanálu na heliové balonky. Krom tohoto úžasného třeštidla jsem pak kmotrem ještě prvorozeného syna. Fajn. Klukovi táhne na patnáct, reálnej táta má novou lepší rodinu a táta v záskoku je trochu od rány a navíc si šlape po jazyku, takže je těžké nesmát se, když vás mlátí páskem přes zadek. Naštěstí je tu strejda Parzival, zkušený skororodič, rádce, ajťák a vlastně cokoliv dalšího na zavolání.

Pravda. Kmotřenka nemá tak vysoké čelo a tesáky mají podstatně kolměší směr a bělejší barvu, ale jinak tam určitá podobnost je

Asi tak počátkem tohoto roku přišel první IT dotaz, zda je možné, aby byl jejich notebook zavirovaný. Na otázku „proč si to myslíš“, mi bylo vysvětleno, že se v historii počítače začalo objevovat porno. Tak jsem se přes Teamviewer připojil na vzdálenou plochu, projel obstarožní notebook a konstatoval neinfekčnost. O dva dny později mi spolužačka volala, že v noci načapala v obýváku syna, jak čumí na porno a ona má obavy, že u toho snad i HONIL!!! S přihlédnutím k faktu, že její prvorozený syn obývá pokoj s dalšími dvěma sestrami, mi proběhlo hlavou něco o tom, že může bejt ráda, že nehoní před nimi. Ale dotaz zněl jasně. Že, jestli by tam nešel nahrát nějakej parental controll. Šel.

Zhruba o měsíc později se scénář opakoval. Tentokrát ovšem s drobnými odchylkami. Spolužačka v noci načapala syna s hlavou pod peřinou a jestli si jakože myslím, že by se mohl koukat na porno na mobilu. "Protože přece pod dekou se poměrně blbě dejchá a zase taková zima už není..." Ne, vole... Cvičí tam s hůlkou kouzlo Lumos a čeká na sovu z Bradavic. Přiznal jsem, že to možné je a že nejsnazší způsob, jak to zjistit, je, podívat se na historii prohlížeče i v mobilním telefonu. Světe div se, parental controll putoval i do mobilního telefonu.

Červen: „Prosím tě, myslíš si, že by se moje čtyřletá dcera koukala na jejím tabletu na porno?“

Tablet od nás dostala kmotřenka k narozeninám. Takovej ten základní s pohádkovým motivem s pixely o velikosti špendlíkové hlavičky, kterej přesně stačí k tomu, aby si Pennywise stáhla nějakou hru a nemlátila baterku na mámině telefonu. Musím se přiznat, že vize porna na šestipalcovém displeji tabletu s potiskem Sněhurky, které z ruky zobou ptáčkové, překonala všechny mé perverzní sny s chapadly a bondážním lanem. Kombinace infantilního tabletu se čtyřkami kozami totiž nutně musí ohrozit vývoj dítěte. Když ne toho teenage honiče, tak minimálně malou Pennywise, která si odemkne tablet pod vidinou Candy Crush a místo toho na ni vyskočí lascivně pojmenované video „Fick mein Analkanal“.

Tak přesně tohle se pod dekou docela určitě nedělo

Jinak je tahle familie úplně v pohodě. Jen prostě přišla ta správná chvíle, aby ajťák Parzival ustoupil a objevil se strejda Parzival. Manželka totiž odjela na víkend za rodinou, což je ideální příležitost, aby si superstrejda Parzival odvezl kmotřence na víkend na svoje Waynovské sídlo a tam si s ním promluví jako chlap s chlapem. Nebo strejda s honičem. Nebo co se sakra ode mě očekávalo. Jakože „Čau. Víš, máma tě ke mně na víkend poslala, protože si prej rád honíš.“ Případně "U jakýho porna tak nejraději leštíš klacek?" Nebo snad „Hele, už sis někdy honil s někým o dvacet let starším? Mám tu 32palcovej monitor, kterej je definitivně větší než tablet se Sněhurkou, čtyřky kozy zobrazuje v poměru 1:1 a jako bonus v retině…“ Ani hovno, vole. Neexistuje varianta téhle diskuse, aby vám během pěti minut neklepala na dveře mravnostní policie.

Takže jak probíhal náš společnej víkend? Od pátečního večera do nedělního odpoledne mi zablokoval počítač, když projevil mimořádnou schopnost levlit si v Diablu 3 svého mága tím nejpomalejším a nejméně efektivním způsobem, díky čemuž po dvanácti hodinách intenzivního hraní hrdě obhajoval level 21. Vrcholem získaných informací bylo, že to žere tousty, takže večeře poměrně snadná. Dostal jsem do něj kyselou okurku, což ocenil žoviálním mlaskáním a odkápnutím kečupu mezi mezerník a klávesu B. Přes noc pak probíhal maraton Ricka a Mortyho, což je seriál, na který by ho mama definitivně koukat nenechala, a podvědomě jsem cítil tu nekonečnou vděčnost z tohoto do jisté míry perverzního humoru. Byl to tak silný zážitek, že ostentativně přeskočil i složku výmluvně pojmenovanou jako „Porno“, kterou jsem mu tam jako dárek zapomněl přichystal, a v deset večer se vymluvil, že se mi chce spát.

A v neděli samozřejmě následoval ten rozhovor, o kterým všichni tři (mama, kmotřenec i já) instinktivně věděli, že prostě jednoduše bude. A že prej teda co s ním dělat a jestli není vadnej nebo snad dokonce úchyl. Ze všech možných odpovědí se mi obzvláště zalíbilo řešení, pořídit mu vlastní pokoj s dveřmi, které půjdou zamknout. Ježiši… já bych byl tak úžasnej fotr…