Zkouškové období je strašák každého studenta. Nejvíc v prdeli jsou paradoxně lidi, kteří chodili na přednášky. Ví totiž, co je čeká a že to nebude nic pěkného. Zkouškové je ten čas v roce, kdy se daří šmelinářům s králičími prackami, lapači snů a prorokům Malých bohů. Každý student si totiž pro sebe chce zajistit trochu toho štěstíčka.
Nesporným kladem distanční výuky je fakt, že jsme si před zkouškami všichni rovni. Ne proto, že bychom věděli hovno, i když je to nesporná pravda (Nespornou pravdou se stane jakékoli vybájené tvrzení, když ho někdo ledabyle načmárá sprejem na fasádu baráku, nebo lihovkou na zeď hajzlu v práci. Tímto zdravím naprcanou Vendulu a gratuluji). Ten pravý důvod nám sdělil profesor, který celý semestr mluvil jako kdyby měl v držce světelný meč. Zpětné dekódování ze záznamu bylo prakticky nemožné. V podstatě živoucí verze neustále se vyvíjející enigmy. Starý Jarda si tedy posteskl nad tím, že zkoušky budou distančně, jelikož i přes to, že si péro podpírá klackem, aby aspoň vypadalo, že stojí, má stále chuť na mladé studentky. Smutný byl i z toho, že jsme neměli webky. Teda minimálně ženská část osazenstva.
Obecně se chování pedagogů při distančních zkouškách dělí do tří typů. Prvním typem jsou fešáci, co se v akademické sféře zaparkovali hned po promocích, protože jim došlo, že se praxí neuživí. Přisátí na grantový rozpočet, ze kterého splácejí hypotéku, tvrdí jakou mají nevděčnou práci, zatímco si na VIP místě parkují sen českého motoristy - ofci fdýzlu, fkombíku a ftopu. Vy jste jim v podstatě u prdele a vaše jméno zapomenou hned poté, co ho přečtou na prezenční listině. Kariérního akademika nezajímá, že jeho přednášky měly kvalitu gyrosu z hladového okna ve dvě ráno. Pokud tedy přednášky vůbec pořádal a nepíchal místo nich sekretářku, nebo nad ní alespoň nehonil přes zasklené dveře. Zkoušku dostanete v plné palbě a jestli si myslíte, že to opíšete ze skript, myslíte kurva špatně. On totiž skripta nemá. Všechno to má v hlavě, on ten předmět prostě zažil, zákon ulice bráško.
Druhým typem jsou pragmatici, kterým je jasné, že i kdyby ve vašem pokojíčku bylo dvacet kamer, stejně to opíšete. Hodí zkouškový test, opraví ho a neptají se, proč má celá třída stejné chyby a všichni testem prošli nad 90%. Ultrafrajeři ani neřeší, když mu po zkoušce řeknete, že má v testu chybu a ve skriptech to je napsáno jinak, čímž se mu doznáte a ještě to stvrdíte krví a spermatem. Díky těmhle týpkům existuje reálná šance, že školu aspoň podojíte na prospěchovém stipendiu. Chudák rektor už teďka musí rozprodávat nábytek, propisy a klec s tygrem, protože mu korona seškrtala rozpočet jak učitelka diktát přistěhovalci z Ukrajiny.
Třetí typ má ručičku mámvpíčismu daleko v červeném poli. "Tady máte test. Někdy mi ho pošlete. Třeba zítra, nebo za týden. Je mi to fuk." Aha, takže děkuju? Do toho vám ještě odepíšou, že máte stejné chyby jako kolega před váma. Jen tak. Bez výčitek, bez strhávání bodů. Nemůžu se dočkat státnic, kde budu penetrován za všechno. Nějaký vtipálek tam určitě rozjede něco ostrého jako "Kolego, to vypadá, že jste poslední rok a půl ani nechodil do školy," A vy se zasmějete, protože na tom závisí vaše státnice, i když vám na plátně právě běží představa jak dotyčného cpete nohama napřed do drtičky dřeva.